Ortodontická léčba

Ortodoncie je velice úzce specializovaný obor zubního lékařství. Zabývá se především nápravou nepravidelností chrupu či čelistních a obličejových anomálií. Nezabývá se však pouze léčbou ortodontický vad, ale zaměřuje se také na jejich prevenci a včasnou diagnostiku se záměrem vyhnout se rozvoji vady.

Ortodontická léčbá bývá často velmi zdlouhavá a využívá inderdisciplinární spolupráce. Vyžaduje také velmi velkou spolupráci pacienta. Dřívě byli ortodontickými pacienty především děti a dospívající, dnes nejsou rovnátka výjimkou ani u dospělé populace. Léčba je náročná nejen na čas, ale i finance.

Důležitá je také důsledná domácí péče o chrup s rovnátky. Ortodontický aparát často představuje velmi mnoho nových míst, kde může zvýšeně ulpívat zubní povlak a zvyšovat tak riziko zubního kazu či zánětu dásní. Velmi častým jevem jsou křídově bílé demineralizační léze na viditelných ploškách zubů, které na zubech přetrvávají po sejmutí rovnátek. Jde o odvápněná místa zvniklá vlivem působení kyselin bakterií zubního povlaku na povrch zubu při nedostatečné ústní hygieně. Tyto léze představují estetický problém, který je často komplikovatelně řešitelný a vyžaduje další zásah zubního lékaře.

Ortodoncie využívá k léčbě vad fixních nebo snímacích ortodontických aparátů (rovnátek), které mohou být v průběhu terapie kombinovány s chirurgickými zákroky. Fixní aparáty jsou pevně připojeny k zubům a připevňují se nejčastěji na retní a tvářové plošky zubů horní a dolní čelisti pomocí speciálního fixačního materiálu. Připevněné mohou být ale i z jazykové strany zubů. Skládají se ze základních částí, jakými jsou ortodontické kroužky a zámky, které jsou vzájemně spojené ortodontickým drátkem. Nejčasti skrze tvar, pevnost a naprogramování drátu či tvaru zámečků se na zuby přenáší síly, které působí pohyby zubů v požadovaném směru a rozsahu. To je umožněno díky pozvolné přestavbě kosti v okolí kořenů zubů, v níž dochází současně k resorpci (ubývání) a apozici (přibývání) na požadovaných místech. Dochází tak k plynulé přestavě kosti a umožnění posunu zubů. Pusobící síly však musí být pozvolné a adekvátně velké, aby naopak nedošlo k poškození zubů v oblasti kořenů či jejich odúmrtí vlivem nadměrných či příliš rychle působících sil. Ortodontická terapie je tedy poměrně časově náročná a probíhá v rámci měsíců až let. Velmi důležitá  je proto spolupráce paienta. A to nejen z důvodu dlouhého průběhu, ale i vysokých nároků na ústní hygienu.

Snímací ortodontický aparát se využívá především v dětském věku, a to buď k léčbě jednoduších vad či k předléčení před terapií fixními rovnátky. Důležitým využitím snímacích rovnátek je i použití po léčbě fixním aparátem k udržení požadovaného výsledku. Nasazen je zpravidla během celé noci a v některých případech i několik hodin v průběhu dne. Rozsah doby, kde je aparát na zubech nasazen, je vždy stanoven na zákaldě pokynů ošetřujícího lékaře. Snímací aparát lze jednoduše vyjímat z úst i opět nasazovat. Díky tomu umožňuje snazší provádění ústní hygieny.  I v tomto případě je však nutná dosledná hygiena jak rovnátek, tak chrupu.